FANDOM


WoWScrnShot 120413 014814
V této sekci naleznete obecné shrnutí událostí, které předcházely RP v Arathijské vysočině, dále také shrnutí samotného průběhu hry v ní, který je pro nás důležitý´dodnes, jelikož mnoho postav stále ještě až z Arathi pochází. Děj se odehrával v daleké minulosti.

V roce -1200 (v Arathi byl tento rok volen za rok lokálního letopočtu 0) se rozpadlo království Arathor na celkem sedm království, z nichž pro nás nejdůležitější je Stromgarde v Arathijské vysočině. Toto království pomalu upadalo, až na trůn v roce -1007 (193 Stromgardského kalendáře) nastoupil ne příliš oblíbený ambiciózní Anerin Trollbane, zvaný později Arathorský. Anerin změnil název království Stromgarde zpátky na Arathor a začal se zvyšováním daní a budováním armády. To se pochopitelně nelíbilo už tak se bouřícímu obyvatelstvu a to povstalo v rebélii. Anerina tehdy podpořila šlechta a rebélie byla rozprášena, avšak všechny její vůdce se nikdy nepodařilo dopadnout a ti se ukryli v horách a hlubších lesích. Anerin se projevil jako tyran, který si však držel u většiny šlechty železnou autoritu. Jeho 20tileté přebudovávání Arathoru vyústilo na přelomu léta a podzimu v roce -997 (či 213), kdy napadl bez vyhlášení války Hillsbrad, který byl v držení Alteraku. Anerin však byl částečně zrazen, částečně jednoduše sledován schopnou rozvědkou a Alterak byl na jeho útok připraven. V bitvě o Durnholde byly Arathorské síly na hlavu poraženy a zatlačeny zpátky za hranice. Začala čtvrt roku se táhnoucí válka "v sedě", kdy obě síly stály odděleny na napohled neproniknutelnou Západní zdí. Tato situace, která oslabila armádu a zaměřila ji na západ země, podpořila znovu rebélii. Ta opět propukla v plné síle, vedena doposud se skrývajícími vůdci, v jejichž čele stanul do exilu vykázaný generál, velitel prvního neúspěšného útoku do Hillsbradu. Nakonec se Alterak vzmohl k protiútoku a tahanice o Západní marku Arathi si vyžádaly tisíce obětí na obou stranách, stejně tak si mnoho obětí vyžádaly útoky rebelů a snaha o jejich vykořenění. Arathor, rozpolcený vnitřními boji, do kterých se přirozeně zamotala časem i šlechta, měl vážné problémy s válkou.

Řešení nabídl začátkem roku -996 (214) Kul Tiras. O Alterak a Arathor se totiž zajímal Lordaeron, který chtěl ve válce podpořit Alterak. Lordaeron byl Kul Tirasu dlouho trnem v oku, protože o něm bylo známo, že buduje flotilu a Kul Tirasský námořní monopol tak začínal být v ohrožení. Alterak sám taktéž začínal s podporou Lordaeronu stavět loďstvo. Kul Tiras proto uzavřel s Arathorem pakt, že zaútočí-li Lordaeron na Arathor, přijde Kul Tiras na pomoc. Ten den skutečně nastal a Kul Tiras splnil svou dohodu, avšak jen částečně. Ve velké námořní bitvě se začala vyvíjet situace velice nemile, jelikož Kul Tiras v ní stanul sám proti Lordaeronu a Alteraku, zatímco Arathor neměl lodě vůbec žádné. Kul Tiras nakonec prchnul a spojené Lordaeronské a Alteracké pozemní síly rozdrtily zbytek odporu Arathoru na zemi. Sám král Anerin zemřel, když mu po dopadu střely z katapultu na střechu hradu spadl na hlavu ze stropu utržený lustr. Do historie se tak pro některé zapsal jako král dvakrát korunovaný nebo král lustrů. Jeho dva již dospělí potomci zmizeli neznámo kam, později se však objevili u šlechty. Z hlavních šlechtických rodů odmítli před Alterackým uchvatitelem pokleknout jen Learmonti, jejichž centrum v Západní marce bylo poté vypáleno do základu obrovskou přesilou invazních jednotek. Dherveni, Grehamové a Rotwellové odpor nekladli, naopak mezi sebou soupeřily dále o moc. Když Lordaeron opustil Arathor, zbyly v něm jen nedostatečně početné Alteracké síly. Toho šlechta kvapem využila. Zavraždila regenta, rozjela převrat a posadila na trůn Rotwelly ukrývaného korunního prince Thorase.

5 let před těmito událostmi byl ze Stromgardského Cechu mágů vyloučen Faldir, který se rozhodl pohroužit se do zakázaných umění nekromancie. Faldir uprchl neznámo kam a dlouho se skrýval, sbíral však kolem sebe přisluhovače a jeho kult rychle sílil. Navíc získal podporu dračice Nethary z nekonečné letky, co mu dalo obrovskou moc. Faldir měl za úkol zvrátit nějaký nepohodlný běh dějin, avšak byl příliš brzo odhalen, brzy po korunování prince Thorase a vyhnání Alteraku. Na jeho sídlo vyrazil útok, podpořený bronzovou dračicí Invirmi, která Nethařin vliv cítila a chtěla se mu postavit do cesty. Faldirovi přívrženci byli pobiti, avšak samotný Faldir kladl odpor. Celá bitva se výrazně zkomplikovala také tím, že Invirmi i Nethara vystoupili otevřeně ve svých skutečných formách a pustily se do sebe uprostřed všeho dění. Invirmi se ukázala být mladší, méně zkušenou a slabší a Nethara ji takřka zabila. Pak však povolily poslední obrany Faldira a ten byl zabit hrdiny z Arathi. Nethara mu dala veškerý zbytek své moci, aby mu umožnila provést kletbu, kterou sama neovládala a na kterou by Faldir sám zase neměl síly. Ve své poslední minutě tak Faldir proklel celé Arathi a na to se sneslo jedovaté, vše usmrcující mračno. Nethara sama prchla, neschopna čehokoliv dalšího. Invirmi sebrala všechny své síly, posbírala do své magické moci všechny, kdo byli poblíž a co nejvíce osob z Arathi, a které magicky dosáhla a chtěla je magicky přenést o pár let dále do budoucnosti, aby se katastrofě vyhnuli. Měla v plánu se pak zregenerovat a vrátit se, aby Netharu tentokrát zastavila úspěšně. Nic naplat, chtěla zachránit příliš mnoho lidí a v důsledku svých těžkých zranění, vyčerpání a náročnosti kouzla se ji magie vymkla z drápů. Většina Arathijských se objevila společně s ní v roce 20 (oficiální časová osa, neoficiální na WoWWiki jej označuje jako rok 25, jedná se v obou případech o začátek W3: Reign of Chaos) na ostrově Exodus. Někteří zachránění se na něm však objevili až o pár měsíců později, někteří se objevili na nějaké pevnině o kus vedle. Jedná se však o extrémně vzácné případy zanášení.